 Co jsme neviděli a co se příliš nevydařilo
- velká města - krom Aucklandu jsme se záměrně nestavovali v žádném velkém městě, viděli jsme je pouze při průjezdu z auta. Oba
s Luckou nemáme rádi města, raději jsme náš čas věnovali krásné přírodě a procházkám v ní.
- muzea - stejně jako města nás příliš nezajímají muzea a krom muzea zabívajícího se výbuchem sopky jsme je vynechávali.
- maorské vesnice - ač maoři patří k Novému Zélandu stejně neodmyslitelně jako sopky, vodopády a ovce, jejich kultura
a tradice nás příliš neoslovili a vystačili jsme si s tím, co jim bylo věnováno v každém turistickém informačním centru, ve skanzenu
Burried Village a námi navštíveném muzeu v Roturua. Veřejné maorské vesnice jsme vynechali také proto, že to jsou pouze
holé atrakce pro turisty. Většina maorů je plně asimilována do zbytku bílé společnosti a v maorských vesnicích pouze sehrávají
divadelní představení, a to opravdu nemusíme.
- neprojeli jsme se v sedle koně po pláži - přes to, že to byl jeden z požadavků na naše koňské výlety a na dvou místech byla taková vyjížďka
zarezervována, nejeli jsme tam. Na prvním místě zřejmě kvůli náročnému terénu a možná kvůli nedorozumnění při objednávce tracku, na druhém místě
to bylo čistě kvůli penězům (pul den 140NZD, celý den 190NZD, je jasné, že majitelka stáje dala přednost 2x půl dni)
 |
 |
- obecně ježdění na koních - koně na Novém Zélandu považujeme z našeho (téměř profesionálního pohledu) za naprostou katastrofu. A to
bohužel nejen v turistických jízdárnách, ale i ve vyhlášeném hřebčíně v Cambridge. Zejména péče o kopyta je zde katastrofální. Na ježdění jsme na
dvou ze tří míst dostali kulhavé koně, cválali jsme na povrchu, kde bychom u nás šli opatrným krokem.. Navíc jednání majitelů stájí
bylo velmi neseriózní a vůbec nerespektovali půl roku předem provedené a zaplacené rezervace. Zejména vyhlášená Dart Stable v Glenorchy
byla neseriózní až sprostá a nejen, že jsme zde místo dvou celodenních vyjížděk dostali pouze 2 dvouhodinové, ale navíc na jednu z nich jsme
jeli s naprostými začátečníky, kteří seděli prvně na koni a to přes to, že náš základní požadavek na všechny stáje byl nejezdit se začátečníky.
Prostě naprosto neseriózní, sprosté a pro mne nepřijatelné jednání, které bude u Nového Zélandu ležet jako nepříjemná černá kaňka. Poslední
dvoudenní track jsme vzdali kvůli nevolnosti Lucky a také trošku proto, že jsme již nechtěli zažít další zklamání, které bych asi už
v klidu neunesl a zřejmně bych při jakékoli neshodě explodoval.
 |
 |
- 90mile Beach - Na úplném severu Severního ostrova je výběžek nazývající se 90mile Beach a přesně vystihuje to, co se zde nachází.
Na nejsevernějším místě NZ je maják a od něho se 90 mil jižně táhne písčitá pláž omývaná z jedné strany Tasmanovým mořem a z druhé Pacifikem.
Na toto místo jsme se z časových důvodu nedostali. Asi bychom to 3. den stihli, ale neznalí poměrů jsme se z počátku drželi striktně itineráře.
Improvizovat jsme si dovolili až od 5. dne ;o)..
- východ Severního ostrova - na celou poměrně rozsáhlou oblast severního ostrova jsme se vůbec nedostali
- sever Jižního ostrova - do oblasti Nelson, Kahurangi National Park, Mt Owen a Mt Olympus jsme se nedostali také z časových důvodů.
- kosatky a více druhů velryb - na Kaikoura se průběžně vyskytují, ale neměli jsme štěstí. Viděli jsme "pouze" stálé obyvatele - Vorvaně
- kolonie tučňáků - tučňáka jsme viděli jednoho, na pozorování tučňáků není právě nejvhodnější doba
- některá další místa natáčení LOTRa - od některých volně přístupných míst kolem Welingtonu jsme byli pár kilometrů
(Get off the road, Escape from the Nazgul, Dunharrow, Lothrien, Dimholt Road a Rivendell), ale jednoduše nebyla už
ani minuta, abychom nezmeškali předplacený trajekt. Jiná byla
na místech, která jsme vůbec neprojížděli. Zejména mě mrzí Mt Sunday, na které stál Edoras. Na NZ jsou rozhodně zajímavější místa, než ta, kde probíhalo
natáčení a nemá smysl svůj program zaměřovat hlavně na tato místa, jiná, zajímavější a krásnějsí by vám tak unikla.
|
