Severní ostrov
12. den - 7.únor 2008
V noci nás budí šílená zima. Venku je snad pod nulou, nemůžem se vůbec zahřát. Zkouším zapnout topení ve Šnekovi, ale to začne topit až asi
v půl 6. V 6 hodin vstáváme, balíme a jdem na objednaný bus, který nás má dopravit na začátek trecku Tongario Crossing zkrze národní park
Tongario. Bus přijíždí asi z půl hodinou zpoždění, řídič má vousy snad až do půl břicha, velmi zajímavý týpek. Bohužel se mi ho nepodařilo vyfotit.
Cena kterou si za odvoz řekl mi ale vyloženě vyrazila dech. Nejdřív jsem rozumněl 17, tak tahám dvacku.. ale řidič mi vyvádí z omylu a za dva lidi chce 70NZD..
Uf, no doprava je tu asi drahá.. a tak doufám, že to máme i s cestou zpět..
Tongario Crossing je totiž jednosměrný track, který končí na jiné straně parku, než začínám takže vlastně nemáte moc možností, jak se dostat tam i zpět..
Track měří "pouhých" 18,5km. Takhle to zní celkem snesitelně, už jsem šel i víc.. Ale nějak jsme se nevšimli, že je cestou 800m převýšení do kopce a 1200m dolu
z kopce.. Začátek byl v pohodě. Od parkoviště autobusu začínalo mírné stoupání, které trvalo několik kilometrů.. Až Lucka v dálce uviděla kopec a všímla
si, že se tam něco hemží.. BOŽE, tam že půjdem?? No netrvalo dlouho a už jsme lezli po lávových balvanech nahoru..
Nekonečné stoupání chvílem kolmo nahoru spíš připomínalo horolezecký výstup.. Doma víc jezdíme na koni, než chodíme po horách, takže každý metr nahoru
velmi dobře cítíme v nohách.. Bez průběžných přestávek to nejde.. Ten kopec nebere konce, za každým zlomem se modlíme, ať se to už narovná.. Když se to konečně
rovná, naskýtá se nám pohled na sopečnou krajinu Mordoru.. Ještě dole pod kopcem jsme měli velké oči, že dáme aspoň jeden postraní výstup.. No nahoře to vzdáváme
a jdeme přímou cestou.. Celou cestu nás hlídá spící kužel sopky Mt Ngauruhoe (2287m)..
Máme krásné počasí. Včerejší silný vítr se zklidnil, sice tu profukuje, ale je nádherná viditelnost na několik desítek kilometrů. Postupně vystoupáme z
počátečních 1100m až do nějakých 1900m k červenému kráteru sopky. Pak začínáme pomalu sestupovat k jezerům Emerald Lakes a k Blue Lake. Pak poslední kousek
do kopce a začíná nekonečný klesání po klikaté cestě. Nikdy bych nevěřil, jak může být cesta z kopce namáhavá. Posledních pár kilometrů necítím kotníky
a velmi dobře si uvědomuji každé došlápnutí, zváště ze schodů dolu, a že jich tu teda je... Po cca 7 hodinách velmi náročné cesty docházíme do míste, kde nás
má vyzvednout bus.. Cestu máme skutečně zaplacenou a řidič nás odváží zpět do kempu. Zde se nakládáme do místních teplých minerálních lázní, ulevujeme svalům..
Už od Tutukaka nemáme přístup na internet. Dopisuju tyhle stránky, ale nevím, kdy je budete moci číst. Zítra snad najdem nějaký kemp s internetem...Jsme
ze dneška strašně utahaný. Je půl 10 večer místního času, půjdem spát, zítra nás čeká přejezdový den a chceme se ještě stavit na skok v místech, kde
se točil Mordor v LOTRovi, ve Whakapapa Village.
