Jižní ostrov
17. den - 12.únor 2008
Jak jsem předestřel již včera, na dnešek je naplánovaný horse track. Máme zaplacený celodenní výlet (6 hodin) s jízdou po pobřeží, ale majitelka
stáje nám říká, že není možné jet na 6 hodin k pláži. Jejímu zdůvodnění moc nerozumím, říká něco o písku na pláži a pozdním návratu, opravdu
to zdůvodnění nechápu a spíš si myslím, že nechce jet na 6 hodin, protože má na odpoledne nějaké další lidi na ježdění, čemuž nasvědčuje
i několik telefonátů v začátku vyjížďky.
Dává nám tedy na výběr 3 hodiny nebo nic. Jedeme tedy na 3 hodiny a již po druhé jsme zklamáni, že se nedostaneme s koňmi na pláž. Nicméně krajina je
zde také krásná s Alpami v pozadí, přes které se honí mraky.. Jednání majitelky stáje však považuji za neseriozní (náš track je rezervovaný
již od října 2007) a je ve mě i přes celkem povedený
výlet zklamání a troška hořkosti.. Finanční rozdíl budu muset požadovat po True Travel, které jsem již zaplatil 6-ti hodinový track.
Odpoutávám se od problému se zkrácením tracku a nasedáme na koně a vyrážíme. Jej, Lucka hlásí, že její kůň trochu kulhá.. Hm, no ten můj, ten zato
kulhá teda hodně.. Upozorňuji na to majitelku koní. Nemáme to řešit, prý je to normální. Pro nás tedy ne a překousáváme další "hořkou pilulku"... Na
celkem trvrdé štěrkové cestě se nás ptá, zda můžeme naklusat a později nacválat. Já se ptám, zda to není pro ty koně příliš tvrdé, jsem ujištěn, že
jim to fakt nevadí.. Je nám koní líto, ale nechceme dělat "potížisty.." a jedeme tedy dál. Jiný kraj, jiný mrav.. Jsme teď vlastně rádi, že na
kulhavých koních nepojedem 6 hodin..
Projíždíme krásnou krajinou s horami v pozadí, místy vyschlá koryta řek. Máme po hodně dlouhé době westernová sedla a už nám dělá trošku problém
se v nich pořádně usadit. V asi 1/3 cesty Lucky koník ztrácí podkovu. Jsme smířeni s tím, že zbytek jdem krokem.. Ale opět jsme byli ujištěni, že
tomu koni to nevadí a že dojde v pohodě.. Poslední úsek cesty před domovem byl nepříjemný, procházeli jsme hodně kamenitým korytem široké a vyschlé řeky,
pro koně to bylo velmi namáhavé na šlachy..
I v této stáji pěče o kopyta nepatři zrovna k základní péči a ač jsou koně kovaní, tak nad stavem jejich kopyt by člověk zaplakal. Nicméně
i u nás v lecjaké turistické jízdárně to není lepší. Nejvíc nást to však překvapilo v dříve popsaném světoznámém Cambridge..
Přijíždíme ke stájím, rozloučíme se a jdem si do Šneka uvařit něco k obědu, docela nám vyhládlo. Po obídku odjíždíme od stájí
a míříme se podívat na místní ledovec (Glacier). Asi hodinu a půl dlouhá procházka nás dovádí až na úpatí ledovce Franc Josef.
Dodatečně dopisuji: U ledovce Franc Josef Glacier byly natočeny záběry, kdy se zapalují ohně na vrcholcích hor signalizující žádost o
pomoc z Gondoru do Rohanu. Bohužel díky špatnému počasí a mlze nemáme žádnou fotografii horní částí ledovce.
Po návratu do Šneka se přesouváme do kempu a jdem si na chvíli zdřímnout. Vyjížďka a následná procházka nás docela zmohli a už na dnešek nemáme žádný program.
Večer zkusíme zajít na něco dobrého do místní restaurace a najdem nějaký internet, abych mohl zase zaktualizovat stránky a dát domu vědět, že jsme v pořádku.
