Stránky o cestování ...
... nejen po Novém Zélandu a po stopách Pána Prstenů ...
Naše komentáře...
... aneb co v průvodci nenajdete...
- vzdálenosti - to co na mapě vypadá jako kousek, může ve skutečnosti být cesta na celý den. Na klikatých úzkých silničkách vedoucí z kopce do kopce
ujet 100km je mnohdy cesta na půlku dne. Navíc s karavanem se ani na rovné silnici nedá bezpečně více než 100, což je navíc zde maximální rychlost
i na dálnicích..
- silnice nižších tříd - to je kategorie sama pro sebe. Nikdy nevíte, kde skončí asfalt a pojedete jenom po udusaných kamínkách a také kde budete
muset někam couvat, pokud potkáte protijedoucí auto. Věřte, že pak vaše průměrná rychlost velmi značně klesne ;o)
- mosty - i po několika dnech mi přivádějí k úsměvu. Proč dělat most, po kterém mohou přejet auta v obou směrech, když si jedno přece může
počkat ;o)))) S takovými zůženími se setkáte i na hlavních tazích.. Kuriozitou pro nás byl most, kde se dalo přejet jen v jednom směru,
ale ještě ho v celé dýlce silnice sdílela s vlakem. (Fotka mostu je v 16. dni.)
- místní řidiči - jsou hodně v pohodě, většinou nikam nespěchají, jezdí dost ukázněně. Většinou je ani nerozhodí nějaký ten cizinec jedoucí po
otočení či nějaké nezvyklé manipulaci kousek v protisměru. Poslal bych sem pár pražáků na školení, co je to ohleduplnost..
- pořádek - je tu všude krásně uklizeno, nikde nenajdete poházené odpadky ani černé skládky a to ani kolem silnic..
- benzínky - rozhodně nelze počítat, že natankujete v každém městě. Vzdálenosti od benzínce k benzínce mohou být i 50 a více km. V případě
fjordu Milford Sound poslední benzínku potkáte asi 120km daleko..
- kempy - kempy jsou upravené, toalety a sprchy se zde uklízejí několirát za den, to platí i o veřejných toaletách ve městech. Jen kohoutky
u umyvadel jaksi postrádají směšovač, takže u každého umyvadla máte kohoutek na teplou a jiný kohoutek na studenou vodu. Navíc někde
voda teče jenom pokud kohoutek držíte zmáčklý. Docela sranda. V některých kempech se musí "push a button!" nebo "pay a fee" pro
teplou vodu ve sprše, pak po stisku tlačítka či zaplacení poplatku 50centů (vždy ale venku ze sprchy) teče teplá voda po dobu 8-10 minut..
- kreditní karty - ač je akceptuje každá trafika, můžete mít na některých místech problém zaplatit či vybrat. Často se nám stává, že je karta
zamítnuta. Na terminálu se volí 3 typy účtů (Save, checque, credit). Většinou výběr/platba správně funguje na CREDIT, občas na CHECQUE,
ale může se stát, že je karta stále dokola zamítána. Mám karty 3 různých bank a když to nešlo u jedné, nešlo to u žádné. U bankomatu
navíc hrozí, že po 3. zamítnutí bude karta "sežrána" a máte smůlu.. Proto doporučuji mít u sebe stále hotovost alespoň 100NZD, zamítnutí
karty a nedostatek hotovosti vás může přivést do hodně nepříjemné situace..
- internet - většinou bývá v kempu nebo hotelu nějaký WiFi HotSpot za 10NZD na 24hodin. Což je dost pozitivní.. Ale i jsou zde i odlehlá místa
kde nenajdete ani internetovou kavárnu..
- mobilní telefony - pro nás značné překvapení. Je pokryta jen velmi malá část NZ. Operátoři se sice chvástají, že mají 90% obyvatelstva,
ale tím myslí velká města a lokality na pobřeží. Stalo se nám, že jsme neměli žádný signál i dva dny.. Navíc jako cizinec nemůžete
mít jejich SIM kartu a používat třeba mobilní internet.. Proti Evropě je zde mobilní průmysl tak o 10 let zpět.
- nákupy - stále nám dělá trošku problém zorientovat se v místních produktech. V obchoďáku ztrávíme docela dost času, než vyberem, co potřebujeme.
Pozitivní je, že v každém větším městě je obchoďák, který má otevřeno každý den a některé dokonce 24/7.
- mléko - nevíme jak je to možné, ale chutná zde úplně jinak. Zkoušeli jsme několik značek, ale žádné není jako u nás. Nechutná nám.
- ceny - jsou druhy zboží, které jsou zhruba stejně drahé jako u nás, nafta je zde o dost levnější, asi za polovinu. Je zde poměrně hodně drahá
balená voda, překvapivě jsou zde neskutečně drahé sýry a mléčné výrobky obecně. Ve FastFoodu zde necháte asi o 20% více než u nás, v restauraci
Vás oběd pro dva s pitím přijde cca na 1000kč..
- pták KIWI = NZ národní symbol. To co jsem napsal o KIWI pár odstavců výše tak docela není pravda. Kiwi je noční pták, který 20 hodin deně spí
a 4 hodiny v noci si hledá potravu. Jsou zde rezervace "Kiwizone", kde platí přísná pravidla pro pohyb, nesmí sem psi. Kiwi jsou zde pod
kontrolou a ochránci se snaží téměř vyhynulou populaci těchto unikátních ptáků zachránit. Kiwi žije výhradně na Novém Zélandu, nikde jinde
na světě nebyl spatřen. V některých Kiwizónách je možné jít na noční procházku s průvodcem, pak je cca 80% šance, že na Kiwi narazíte. Pochopitelně
je nutné chovat se velmi tiše. Jednou z takových kiwizón je Top10 Holiday park Kauri Coast. Dále je možné navštívit Kiwihouse v Whangerei, kde
mají uvnitř přehozenou noc a den a je tedy možné ptáky pozorovat za dne.
- značení silnic - no to mi přivádí občas k šílenství. Když sjedete z hlavního tahu, zejména ve městě, je mnohdy už velmi těžké se na hlavní
tah vrátit zpátky. Prostě nenajdete žádnou značku navádějící vás zpátky do směru, kam potřebujete. Takže pak nezbývá než jet aspoň přibližně
stejným směrem, kde se domníváte, že bude vaše silnice a doufat, že na ni narazíte, nebo že narazíte aspoň na jinou tranzitní sílnici vedoucí
zkrze město...
- značení zatáček - před každou prudší zatáčkou je návěstí, které říká, jaká je doporučená rychlost na projetí. To je naprosto dokonalé,
hrozně rychle jsem si na to zvykl. Ještě před vjetím do zatáčky vím, co od ní mohu čekat, zda si mám například podřadit. Jede se tak na místních
klikatých silničkách velmi dobře. Tohle mi u nás bude chybět..
- placení za parkování - zatím jsme se zde s touto vymožeností nesetkali. Všude, i ve velkých městech najdete velmi snadno parkování zdarma,
alespoň na omezenou dobu. Za celý náš pobyt jsme nemuseli za parkování zaplatit ani cent. Placená místa bývají pouze na hlavních turistických
třídách, resp. na pěších zónách.
- stavebni boom - sem tedy zcela jistě nedorazil. Protože sami stavíme, dost jsem si všímal, jak moc se staví zde. Se stavbou developerských
bytů jsme se tu setkali jenom na okraji Queenstownu a rodinné domy jsme viděli stavět jen opravdu zřídka. Stavby na severním ostrově jsou spíše
dřevěné ve viktoriánském stylu, téměř stejné jako se tu stavěli před 100 lety.. Na chladnějším jihu se staví z šedých tvárnic. Takřka všechny domy
jsou jednopodlažní ve stylu "bungalow". Některé jsou velmi hezké.
- městečka - malá města jsou rozprostřena zejména kolem hlavní silnice, což je zároveň i jejich jakési "náměstí". Trošku to připomíná americké
osady z westernů
- tablety do chemického záchodu - při přebírání karavanu nám řekli, že chemické prostředky do záchodu v karavanu koupíme v každém větším
obchoďáku s potravinami, což, jak se později ukázalo, nebyla tak zcela pravda. Sháněli jsme asi 4 dny. Na benzínkách, v různých obchoďácích,
v lékárnách, prodejnách zahrádkářských a kempingových potřeb.. Nikdo nám nedokázal poradit kde to koupit. Podařilo se až v obchodním
domě WAREHouse.
- restaurace - v cenově dostupných restauracích neočekávejte obsluhu. Většinou se vše objednává na baru, pití si odnášíte sami, na jídlo
dostanete cedulku s číslem a je vám doneseno. Na oplátku zde od vás nikdo neočekává zpropitné. O zaokrouhlování částek se ani nepokoušejte,
stejně dostanete nazpět celou částku. Pokud chete přeci jenom něco nechat, nechte to ležet na stole, nebo na baru bývá džbánek na drobné
mince. Zaujal mi zde úklid skleniček. Servírka v jedné ruce držela sloupec sklenic opřený o rameno a druhou na komínek ještě skládala ;o)
- místa kde se natáčel Pán Prstenů - máme výbornou mapu od vydavatelství HEMA, kde jsou místa označena a také jsme pořídili speciálního
průvodce místy natáčení, kde jsou na některá místa uvedené i GPS souřadnice. Přes to je tato místa většinou velmi obtížné a časově náročné
najít. Ta co jsou volně přístupná nebývají vidět zrovna od silnice, takže se musíte více či méně projít. Spousta z nich pak leží na
soukromé půdě, kam bez souhlasu vlastníka nesmíte. Někteří majitelé těchto pozemků se rozhodli na zájmu o kopce a kameny na jejich
pozemcích komerčně využít a kasírují za tzv. "Guided tour", mnohdy nekřesťanské peníze (např. Hobbitín 50NZD za osobu). Je možné si na některých
místech (Queenstown...) objednat LOTR Safari, které Vás cca za 120 NZD proveze některými místy. Další místa jsou spojena například s
nějakou "atrakcí", třeba Skipper Jet Boat (jízda rychlým člunem) nebo dvouhodinovou krokovou vycházkou na koních v Dart Stables v
Glenorchy. Také je zde možné koupit například "The One Ring"..
Některé takové aktivity jsme měli, za jinými místy jsme si došli, takže pár "úlovků" máme. Po návratu domů se tomuto
tématu budu na stránkách věnovat podrobněji...
- opravy silnic - silnice se zde opravují skorem všude, nenajdete 50km v kuse, abyste nenarazili na několik oprav. Opravy se provádí
pro nás dost zajímavým způsobem (doufám, že se zde naši silničáři neponaučí). Sundá se ze silnice starý asfalt, upraví se povrch, navezou se
sem kamínky a nechají se přes to nějakou dobu jezdit auta rychlostí 30, později 50km/h. Až auta zajezdí kamínky do hliněného podkladu, jsou
nasypány drobnějsí kamínky, které se zalijí asfaltem, který je zhora opět posypán - závěrečná úprava se bohužel používá i u nás, hodně ničí
auta a je to ten nejhorsší asfalt, co se u nás na silnice dává, říkám mu polní cesta.. Nejčastější závadou na autě je zde díky tomuto způsobu
rozbité přední sklo, jehož pojištění je tu pomalu nejdražší částí pojistky a pokud si půjčujete auto, ujistěte se, že ho máte pojištěné, ve
standardních pojistkách není obsaženo.
- neasfaltované silnice - tento druh silnice je zde jedním ze standardních a hojně používaných silinic. Při cestování po NZ se těmto
cestám rozhodně nevyhnete, mnohdy se stává, že jedete po standardní asfaltce a potkáte značku, že asfalt skončí za 1km.. Pak jedete několik desítek
kilometrů po neasfaltované a pak zase asfalt začne. Častěji se s neasfaltovou cestou setkáte, pokud jedete na nějaký výběžek, k nějakému zálivu
nebo někam v horách, třeba k ledovci. Místní si s tím, že není asfalt a že to dost přáší moc hlavu nelámou. Jezdí zde klidně i povolenou 100km
rychlostí. Taky jsme si ke konci našeho pobytu už s takovými silnicemi hlavu nelámali.. ;o)
Dalším typem silnice je zde "sjízdná pouze za sucha". S tou jsme se setkali 1x ale zajímalo by mi, kudy jezdí, když prší..
- závory na některých silnicích - spousta silnic, zejména průjezdy přes horská sedla, je na počátku vybavena informací, zda je tato
silnice sjízdná. Pak před nebezpečným úsekem je závora, která zabrání řidičům do úseku vůbec vjet. S tímto se setkáte i na hlavních tazích
a zejména v zimních měsících je potřeba počítat s tím, že se na dané místo prostě nedostanete. Takové uzavírky většinou nemívají žádnou alternativu
ani objížďku.
- novozélanďané - neboli "kiwis" jsou prostě v "pohodě". Setkali jsme se zde většinou s velmi milými a přátelskými lidmi
(samozřejmně i zde jsou vyjímky) Ať se díváte na jakéhokoli kiwáka při výkonu práce, pak z něho přímo srší, že svou práci dělá rád. A je
jedno, jestli je to pokladní v obchoďáku, recepční v kempu nebo ten, co otáčí tabulky "stop&go" na silnici. Jak jsme se dozvěděli, zde si jsou
všichni rovni. Je tu prý jedno, jestli házíš lopatou, nebo jsi ředitelem prosperující firmy. Mezi lidmi je tu jen málo závisti, jsou hodně
spokojení s tím co mají.. V některých směrech je tu tak trošku komunismus ;o)
- životní úroveň - mají zde o hodně pomalejší tempo života, než na jaké jsme zvyklí v Evropě. Většina obyvatel zde pracuje v zemědělství,
mají svoje pastviny a na nich krávy, ovce, jeleny nebo pštrosy. (Obilí se zde moc nepěstuje, dováží se většinou z Austrálie) Mají svůj domek, který
se nejspíš dědí po generace, auto - vozový park je poměrně mladý. Žijou si v poklidu, za ničím se neženou, nestěžují si... Ale některé standardy,
na jaké jsme zvyklí my z Evropy tu prostě nejsou úplně standardní. Zejména co se týče oblasti IT, mobilů apod. Obchod s počítači jsme zde
potkali asi jeden, zato obchodů, kde si můžete koupit nový či ojetý traktor s výbavou naleznete v každém středním městě. Města mimo hlavní turistické
oblasti jsou doslova mrtvá a to i uprsotřed pracovního týdne. Jedna sámoška s baleným pečivem, benzínka, která má otevřeno pár hodin deně,
několik pubů, kde krom pití moc nepochodíte ... ne, nekritizuji to co zde píšu dělá právě Nový Zéland tím krásným a exotickým Novým Zélandem, na
který určitě stojí za to jet a poznat ho!!
