Stránky o cestování ...

Jižní ostrov

23. den - 18.únor 2008

Včera jsem avizoval, že dnes máme mít potápění. Tedy já mám mít potápění, Lucka je nepotapěč a bude si z lodi prohlížet fjord. V noci je tu docela pěkná zíma. Je cítit konec léta. Ráno než vylezeme z pelíšku, zatopím, abychom neumrzli. Vstáváme brzo, mikrobus nás vyzvedává v půl 9. Dopraví nás do nedalekého přístavu, kde se nalodíme na loď, která nás proveze fjordem až na místo potápění. Do lodi nastupujeme předním oknem, trošku nezvyklé ;o) .. Během plavby nás doprovázejí delfíni, ale jak se dozvídáme, tak dnes asi mají zrovna snídani, protože je naše loď moc nezajímá. Dostávám potapěčskou výbavu a pomalu se blížíme k místu prvního ponoru. Na tomto potápění je velmi sympatické, že instruktora zde dělá čech, který zde žije již 7 let. Po zastavení lodi následují ještě orientační a další pokyny. V nich se mimo jiné dozvídáme, že v místě prvního ponoru bude mít voda na hladině asi 11 stupňů, v hloubce 10m asi 17. V celém fjordu se mísí slaná mořská voda se sladkou vodou z přítoků a hlavně všudepřítomných vodopádů. Mísení vody má za následek, že se v ní jinak láme světlo a méně nadnáší, díky čemuž zde mohou v 10-15m žít živočichové běžně se vyskytující až v hloubkách 30m. Například Korál Černý (který je ve skutečnosti bílý, zčerná když se dostane nad hladinu) První ponor probíhá naprosto v pohodě, jen když se dostanu do míst, kde se ve větším mísí sladká a slaná voda, tak mám problémy se vyvážit díky různým hustotám kapalin. V těch místech je voda i méně průhledná a před očima je trošku jako olej. Jinak je zde naprosto úžasná viditelnost asi na 25m. Což zde nebývá příliš obvyklé, zejména pokud prší, pak je voda hodně hnědá. Jak jsem psal včera, Milford Sound je 2. nejdeštivější místo na světě, ale jak se od instruktora dozvídám, letos to moc neplatí, nepršelo zde již několik týdnů. Pro nás je to super, užíváme si krásného slunečného dne, ale místní vodopády pomalu vysychají a spousta z nich již vyschla. Druhý ponor bude kousek hlouběji ve fjordu, kde je poměr slané a sladké vody asi půl na půl a vzhledem k tomu, že voda z vodopádů teče teplá asi 4 stupně, pak po smísení s mořskou vodou má na hladíně necelých 9. Zní to hrozně, až tuhnou rysy.. ale máme neopren 7mm silný a musím říci, že mi není zima ani na chvilku. Krom toho v hloubce 15m má voda již příjemných 15stupňů ;o) .. Druhý ponor si ale zpočátku moc neužívám, protože mi hned po zanoření nateklo do masky a když jsem si ji vylil, tak během pár vteřin tam mám vodu znovu.. safra.. nasadil jsem si ji přes neoprénovou kapucu a chvíli jsem s tím bojoval, než se mi podařilo ji usadit tak, aby mi do ní neteklo. Do toho mi ještě sjel opasek se závažím skoro pod zadek, takže jsem prvních asi 5 minut bojoval s výstrojí. Pak už to bylo v pohodě a mám natočené krásné záběry.. Po skončení 2. ponoru nás loď ještě vysazuje na břehu a jdeme se podívat pod jeden vodopád, kde malé rybičky, které spadly dolů umí vyšplhat několik set metrů vodopádem zase zpět nahoru. Ale nemáme štěstí, je málo vody a mezi jezírkem s rybičkami a vodopádem je sucho, takže se ty potvůrky nemají jak k vodopádu dostat. Nakládáme se tam tedy aspoň do krásně ledového jezírka co je pod vodopádem .. v neoprénu, bez něj no brrr... Pak už míříme zpět do přístavu a k autu.. Bohužel jsem si neuvědomil, že při cestě zpět nás čeká převýšení více než 1000m a já to nemohu po ponoru z bezpečnostních důvodů absolvovat dřív, než dojde k desaturaci dusíku z mojí krve.. Musíme tedy v Milford Sound ztrávit ještě alespoň 4 hodiny, abych neměl v horách problémy s dekompresí. Zajdem tedy na oběd do jediné místní restaurace a směr Queenstown vyrážíme až někdy kolem půl páte odpoledne. Máme před sebou cca 300km. Cesta je poměrně příjemná a krom pár úseků se zde dá jet dobrou stovkou. V kempu jsme kolem půl 10 večer, naštěstí zde chytáme i recepci a můžeme se jet ubytovat...Dopisuji dnešní den a jdem spát..