Předchozí
Šipka vlevo Následující
Šipka vpravo Zavřít Přesunout

Rekapitulace...

... zkrátka pár slov závěrem, zhodnocení ...

Před asi 12ti lety se vrátil jeden můj kamarád z cesty po Austrálii a Novém Zélandu. Jeho vyprávnění a fotky mi nadchly natolik, že jsem velmi toužil tuto exotickou zemi navštívit. V té době ale u mě spíše vedly Spojené Státy, což se navždy změnilo po natočení Tolkienovi trilogie Pán Prstenů. Oba s Luckou jsme velkými milovníky zejména filmového zpracování této trilogie a tak když se v loňském roce finančně zadařilo, začali jsme tuto cestu plánovat.
Pták nad Muriwai Beach Stromy v krásné krajině
Poohlížet a sbírat první informace jsme začali již někdy v dubnu 2007. Zdrojem hodnotných informací o NZ byly stránky Martina a Vlaďky Slívových a jejich novozélandské cestovní kanceláře True Travel LTD. Vznila vzájemná spolupráce jejímž výsledkem byl itinerář a spousta aktivit, které jsme měli možnost na Zélandu absolvovat. Přes drobné problémky způsobené zejména počáteční neznalostí místních poměrů a koňských aktivit bychom chtěli i touto cestou Vlaďce poděkovat. Zpracovávat itinerář na měsíční toulání po tak zajímavé a krásne zemi, bez jakékoli její znalosti, by pro nás opravdu bylo velmi těžké.
Stromy na pláži Pobřeží
Ohromným kouzlem Nového Zélandu je především to, že je zde na malém kousku země možno vidět téměř všechny krásy světa. Pokud mám shrnout co jsme zde viděli, pak zejména překrásnou přírodu plnou pastvin, řek, nepřeberné množství vodopádů a jezer, hor a horských štítů, rozeklátých údolí, nekonečných písčitých pláží a útesů, kde se tříští vlny, viděli jsme zde aktivní sopky a termální prameny, fjordy, ledovce a deštné pralesy. V přirozeném prostředí jsme měli možnost pozorovat rozmanité druhy ptáků, tuleňů, delfínů ale i velryby, tučňáka a lvouny. Poznali jsme naprosto odlišný životní styl a také jsme si mohli ozkoušet cestování v karavanu. Zažili jsme zde let helikoptérou, jízdu na Jet Boatu a mohli jsme se projet v sedle koně v deštném pralese, pod zasněženými horskými štíty i se brodit ledovcovými říčkami. Pěšky jsme zde nachodili na různých kratších i delších trecích desítky kilometrů, nejde se zde znovu nezmínit zejména o tracku Tongario Crossing. Potápěl jsem se v podvodní přírodní rezervaci s velmi chladnou vodou a rozmanitým životem stejně jako v teplých vodách Severního ostrova. Také jsme se mohli doslova "dotknout" míst, kde byl natáčen Pán Prstenů a chodit po stejných cestách jako chodil Frodo, Aragorn, Gandalf, Legolas a další..
Pobřeží Černá labuť u Roturua
Kolik to celé stálo? Na to se raději neptejte. Bylo to opravdu hodně... Ale nelituji ani jediné koruny, kterou jsme na tuto cestu vynaložili a každému, kdo má rád přírodu a měl by možnost se sem podívat to vřele doporučuji. My na Nový Zéland budeme velmi rádi vzpomínat ještě hodně dlouho a pochybuji, že kdy najdeme jiné místo, které překoná to, co jsme viděli zde. Budeme se snažit, abychom se sem mohli jednoho dne vrátit. Ač se Lucce na začátku 4 týdny pobytu na NZ zdály příliš dlouhé, rozhodně se za 4 týdny nedá vidět vše a musí si člověk hodně vybírat kam jet, či jít a co bohužel neuvidí. Se šnekem jsme najezdili přes 6000kilometrů a z našich cest máme 15GB fotek a asi 30GB HD videa.
Pobřeží Vodpády


Co jsme neviděli a co se příliš nevydařilo

  • velká města - krom Aucklandu jsme se záměrně nestavovali v žádném velkém městě, viděli jsme je pouze při průjezdu z auta. Oba s Luckou nemáme rádi města, raději jsme náš čas věnovali krásné přírodě a procházkám v ní.
  • muzea - stejně jako města nás příliš nezajímají muzea a krom muzea zabívajícího se výbuchem sopky jsme je vynechávali.
  • maorské vesnice - ač maoři patří k Novému Zélandu stejně neodmyslitelně jako sopky, vodopády a ovce, jejich kultura a tradice nás příliš neoslovili a vystačili jsme si s tím, co jim bylo věnováno v každém turistickém informačním centru, ve skanzenu Burried Village a námi navštíveném muzeu v Roturua. Veřejné maorské vesnice jsme vynechali také proto, že to jsou pouze holé atrakce pro turisty. Většina maorů je plně asimilována do zbytku bílé společnosti a v maorských vesnicích pouze sehrávají divadelní představení, a to opravdu nemusíme.
  • neprojeli jsme se v sedle koně po pláži - přes to, že to byl jeden z požadavků na naše koňské výlety a na dvou místech byla taková vyjížďka zarezervována, nejeli jsme tam. Na prvním místě zřejmě kvůli náročnému terénu a možná kvůli nedorozumnění při objednávce tracku, na druhém místě to bylo čistě kvůli penězům (pul den 140NZD, celý den 190NZD, je jasné, že majitelka stáje dala přednost 2x půl dni)
    • NP Tongario - The land of Mordor Kopyta v katastrofálním stavu v Cambridge
  • obecně ježdění na koních - koně na Novém Zélandu považujeme z našeho (téměř profesionálního pohledu) za naprostou katastrofu. A to bohužel nejen v turistických jízdárnách, ale i ve vyhlášeném hřebčíně v Cambridge. Zejména péče o kopyta je zde katastrofální. Na ježdění jsme na dvou ze tří míst dostali kulhavé koně, cválali jsme na povrchu, kde bychom u nás šli opatrným krokem.. Navíc jednání majitelů stájí bylo velmi neseriózní a vůbec nerespektovali půl roku předem provedené a zaplacené rezervace. Zejména vyhlášená Dart Stable v Glenorchy byla neseriózní až sprostá a nejen, že jsme zde místo dvou celodenních vyjížděk dostali pouze 2 dvouhodinové, ale navíc na jednu z nich jsme jeli s naprostými začátečníky, kteří seděli prvně na koni a to přes to, že náš základní požadavek na všechny stáje byl nejezdit se začátečníky. Prostě naprosto neseriózní, sprosté a pro mne nepřijatelné jednání, které bude u Nového Zélandu ležet jako nepříjemná černá kaňka. Poslední dvoudenní track jsme vzdali kvůli nevolnosti Lucky a také trošku proto, že jsme již nechtěli zažít další zklamání, které bych asi už v klidu neunesl a zřejmně bych při jakékoli neshodě explodoval.
    • Mt Tarawera Hass Pass